Velikáni k hovnu

22. dubna 2017 v 20:10 | Zakl1nac |  Poezie
Zatímco se lidi milují
hádají vyměšují
cestují čekají
blbnou umírají
sedí někde další Nietzsche
a píše svýho Antikrista
 

Mrtvoly

22. dubna 2017 v 20:09 | Zakl1nac |  Poezie
sedím sám v kupé
a uháním zastavěnou krajinou
kde není ani kousek místa
jsem v prázdný kapsli
a ženu se furt dopředu
přestože mám pocit nehybnosti
v sobě si nesu
mrtoly svých hrdinů a vzorů

Testovací část

10. dubna 2017 v 14:28 | Zakl1nac
Tohle je takový můj hokuspokus o něco, čemu by asi nejlíp seděla škatulka "dark fantasy". Já sám nevím, kam bych to byl schopný dotáhnout a ani nevím, kam bych příběh směřoval. Momentálně mám jen jednu stránku a od vás, drazí čtenáři, bych rád znal odpověď na otázku: Mám pokračovat? Zaujalo vás to?
 


Únava

9. dubna 2017 v 18:58 | Zakl1nac |  Poezie
bylo by fajn mít někoho
před kým se můžu zhroutit
místo toho mám sukovici
abych se mohl opřít
dala mi ji máma
prý rodinný dědictví
blonďatá spolužačka mi rozbíjí
moje malý universum
evidentně si to neuvědomuje
chci se na ni jen dívat
vím že víc by bylo proti současný přírodě
ať se nesměje
ať se jenom usmívá
výsměch je jako osedlat si blesk

jsem špatný jezdec

Genocidní blues

5. dubna 2017 v 22:08 | Zakl1nac |  Poezie
komínem stoupá mastný dým spálených citů
za nitky tahá zloděj lásky
a neviditelný terorista
šilhající oči by tak rády milovaly
místo toho sledují
genocidu uvnitř lebky
po těchto mrtvých nikdo netruchlí
nikdo o nich ani neví
existenci svýho koncentráku přede všema popřu
a nehnu ani brvou

Výsledek nespavosti

20. března 2017 v 15:05 | Zakl1nac |  Poezie
Nemohl jsem spát, takže jsem začal psát. Haha, vtip století

Průměrný, nudný kluk,
co chce průměrnou, nudnou holku.
Budou si spolu povídat
a cítit se inteligentně.
Budou se spolu koukat na film
a cítit se neosaměle.
Budou spolu souložit
a cítit se milovaně.
Budou spolu, průměrní a nudní
a budou chtít být jinde.
S jinou. S jiným.
Ne. Nejspíš ne.


Verše obrazy, písně...
nic to se mnou nedělá.
Zadky, prsa vagíny...
furt nic.
Viděno 10x
Viděno 100x
Viděno 1000c
Bůh má tvůrčí krizi.

Rozbor díla

17. března 2017 v 23:17 | Zakl1nac |  Rants
Mám pár starých jízdenek
portrét vypálený v oku
v hlavě mapu
teď už nepotřebnou
Mám v žilách rtuť
nádor místo mozku
pytle hněvu
a litry slz
Mám mumifikovanou lásku
v kapse kabátu
jako talisman...
proti čemu vlastně?
A všechno jen
protože
už nemám tebe

Tohle jsem si poznamenal ve vlaku. A pak mne napadlo... pořád se opakuju. Doma jsem si prošel některé starší texty - to chce mnohdy od autora docela odvahu. Usvědčující důkazy. Odevšad to na mne koukalo - bejvalka, dědova nemoc, zase bejvalka, smutek po ní, nadrženost, vztek na lidi... Pořád dokolečka.
Jsem jako zaseklá gramofonová deska. Kde se to posralo? Proč mi pořád straší v hlavě? Tohle už je otázka skoro z vědeckého hlediska. Vystoupil jsem sám ze sebe a stal se antropologem, který sám sebe pozoruje. Subjekt se nasral - proč? Subjektu stojí - proč? Subjekt je neschopný - proč?
Pozoruju se a hledám, co se kde porouchalo. OK, většina lidí se dokáže z rozchodu dostat cca za 9 měsíců. Už 2 měsíce přetahuju a pořád se cítím jako na začátku.Je to normální odchylka? Nebo jsem porouchaný? Co se pokazilo?
A pořád píšu o těch samých motivech. Že se mi tam motá dědova nemoc je celkem pochopitelný. Vztek na lidi... well, nebýval jsem takový, to taky přišlo až s rozchodem.
A proč vlastně mne lidi tak štvou? Proč mám vztek, že kolem mne nikdo není originální? Já přece taky nejsem. Asi si budu muset připustit, že jsem fakt pokrytec. A dřív nebo později si budu muset připustit, že neumím psát. Proto se neozvali z Psího vína. Prostě to neumím. Je to pořád dokola totéž. A neuteču tomu.
Ale kde se to posralo? Kde se vzaly falešný sny a proč jsem nikdy neměl podezření, že jsou falešný?

Normální ráno

14. března 2017 v 8:43 | Zakl1nac |  Krátké prózy
Cesta na nádraží, ještě v polospánku. Bylo hezky, příjemné chladno. Jestlipak tam zase bude čekat můj oblíbený bezdomovec? Včera jsem ho nasral, když jsem mu odmítl dát peníze a místo toho mu nabídl svačinu. Prý ze zásady od lidí jídlo nebere. Chce si ho koupit sám. Že prý ho těší, když si ten chleba může koupit sám. Chleba. Netušil jsem, že se takhle přezdívá chlastu. Nepotkal jsem ho. Fajn.
V kupé seděla hezká blondýnka. Měl jsem pocit, že jí znám. Asi jsem s ní už jel. Dost možná to byla ta, se kterou jsem si asi dva týdny zpátky povídal při jízdě posledním večerním vlakem. Pokud ano, tak mne nepoznala. Taky jsem si nebyl jistý. Bylo hezky. Jeden z těch dnů, kdy jsou všechny holky kolem vás hezké, ale mrknutím oka se vám zoškliví, když si uvědomíte, že je nemůžete mít.
Vystoupil jsem z vlaku. Automat na kafe vypadal jako Ježíš. Trochu mne probral. Kafe bylo jako bible - taky nic moc. Ale po ránu stačí. Každý den chodím tuhle trasu, ale budovy naproti nádraží jsem si nikdy pořádně nevšiml. Věžička v nějakém pseudoslohu, černě oplechovaná. Najednou vypadala jako penis. Penis, co znásilňuje oblohu.
Stál jsem na zastávce MHD. Kradmo jsem se podíval doleva. Penis tam taky stál. Pořád ještě. Tohle bude skvělej den.

Masaryk - Můj bezprostřední dojem

11. března 2017 v 22:37 | Zakl1nac |  Rádoby recenze
Masaryk. 12 lvů. Nevím jestli zaslouženě, ale... nebylo to špatný. Jo, já vím, to je recenze jak noha. Vteřinku, hned se rozepíšu.

Brain/shitstorm

7. března 2017 v 21:47 | Zakl1nac |  Rants
OK, tohle bude něco jako "Můj milý deníčku". Taky to bude nejspíš plný překlepů, hrubek a stylistických kravin. To jen tak pro vaši informaci. Proč to píšu veřejně? Nemám nejmenší tušení. Asi potřebuju mít pocit, že mne konečně někdo poslouchá (i když napadají mne asi dvě čestné výjimky, díky bohu za ně).

Kam dál