Blivno

2. března 2017 v 21:52 | Zakl1nac |  Poezie
V mozku mám žluč
a v srdci desinfekci,
z krásy
je mi smutno.
Hnisavá rána
někde uvnitř
nechce se hojit,
strašidla defilují za očima.
Chtěl bych být střelcem,
kulkou
i terčem,
jen tak se rozprsknout
jako rachejtle.
V žilách se líně
přelévá voda,
v které se den co den
topím.
Hranice z ostnatého drátu
a žádný převaděč v dohledu.
Jsem na to sám,
sám zbabělec,
co se bojí tmy
a schovává se
za velká slova.
Raděj už s předstihem
podepisuju kapitulaci.
Kdyby to jen trochu šlo,
plivnul bych si
na hrob.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama