Chcanky za krkem

2. března 2017 v 21:44 | Zakl1nac |  Krátké prózy
Jen tak si žijete a najednou koukáte, že jste vlastně sami. Nikde nikdo. Prázdný sál a vy jste nikoho neviděli odcházet. Tak přejdete do jiného, kde lidi jsou, a doufáte.
Všichni jsme jedinečné sněhové vločky, které roztají pod proudem moči toulavého psa. Cítím tu horkou tekutinu za krkem a nikdo mi nepodá deštník. Místo toho o tom filosofujeme a děláme sofistikované a inteligentní vtipy. A já se tvářím, že mi to vůbec nevadí, že mi něco močí za krk, jsem totiž strašně úžasně sarkastický a pořád čekám, že mne ten skvělý smysl pro humor někam dostane. Do party kamarádů, do nebe, do spolužačky... a místo toho jsem jenom promočený a páchnoucí šašek.
Rozpouští se mi nohy, takže se nemůžu sebrat a odejít a jsem z toho jenom víc a víc frustrovaný. Nejhorší je, že si na ten zápach ne a ne zvyknout. Vnímám ho, pořád ho cítím a vytáčí mne to. Nemůžu se hnout, nemůžu si zvyknout, nemůžu nic a to psisko pořád močí, jako kdyby bylo jen nějaký trychtýř, do kterého jednou stranou lijete vodu a ona druhou stranou vytéká v podobě chcanek.
A my pořád filosofujeme a já jsem úplně v pohodě a podezírám všechny okolo, že mají deštníky někde schovaný a jen se tiše baví na můj účet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama