ODN na kolejích

2. března 2017 v 21:40 | Zakl1nac |  Krátké prózy
Přisedl jsem si do kupé k postaršímu pánovi. Už dávno jsem se naučil spolucestující ignorovat, protože to šetří nervy. Všiml jsem si, že má docela milý obličej, šedivé vlasy a plnovous. Vytáhl jsem knížku a začetl se.
Za chvíli mne v nose zašimral divný pach. Nemohl jsem si ho s ničím spojit. Až po pár minutách mi to došlo. ODN. Oddělení dlouhodobě nemocných. Sračky, pot, moč, krev a zvratky, to všechno přebité dezinfekcí. Zvedl se mi žaludek a chtěl jsem utéct.
Podíval jsem se po muži naproti mně. Koukal z okna, zdálo se, že je myšlenkami jinde. Vyžehlený, čistý, spokojený. Na pacienta, co utekl z oddělení, kam se dávají lidi umřít, vážně nevypadal.
Možná si to namlouvám, možná je to jen takový ten normální pach, co v kupé občas bývá - projde tudy spousta lidí, do toho ta divná koženka, plast, kov. Určitě to není ódéenka.
Ale stejně se mi chtělo zdrhnout. Viděl jsem lidi narvané v čemsi, čemu se přezdívá anděl, a vypadá to spíš jako rubáš. A protože to je jen takový divný hadr s tkaničkou, lidem z toho leze zadek a vůbec části těla, který byste radši neviděli.
Hlava už je mimo a neovládá svěrače. A sračky jsou mezi námi. Pokud dotyčný už nevyfasoval plenu. Podělaný nebo s podělanou plenou. Soutěžíme o nejtrapnější situaci v životě lidském.
Krev rudá, tepenná, krev tmavá, ze žil. Krev v moči, krev ve stolici, krev v puse. Nevěřili byste, z čeho všeho se dá krvácet.
Neseděl jsem v kupé, ale na nemocniční posteli, vedle jednoho takového orubášovaného pacienta. Viděl jsem každou vrásku na ztrhaném obličeji. Ten člověk měl zavřené oči a vypadal, že ani nedýchá. Najednou zasípal, odkašlal si a oči otevřel. Umři, bude to pro tebe lepší. Bude to lepší pro tvou rodinu, která už neví, co si počít. Mají tě rádi a ty máš rád je, ale stejně si všichni zúčastnění přejí, abys zemřel, protože už je to kurva neudržitelný. Nahlas se to ale neříká.
Pot. Ne takový jako když se vrátíte z joggingu. Pot horečnatý, lepkavý. Pot, který vás neochladí a smrdí prášky.
Zvratky vaše a zvratky vašich blízkých, kteří z toho hnusného ovzduší neudrželi oběd v žaludku. Berte to jako nejvyšší vyznání lásky. V krku cítí žluč a stejně stojí u postele a snaží se tvářit mile.
Po kupé se prošly moje nervy. Chlápek vstal, učesal se, oblékl si kabát a odešel. Sotva opustil kupé, rychle jsem otevřel okénko. Přízrak byl pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama