Potkal jsem boha (?)

3. března 2017 v 19:03 | Zakl1nac |  Krátké prózy
Hlavní nádraží v Praze je fajn místo. Napoprvé jsem se tam sice beznadějně ztratil, ale napodruhé jsem se tam už, dalo by se říct, zabydlel.
Stál jsem u tabule s příjezdy a odjezdy a čekal, až vypíšou můj vlak. Koutkem oka jsem pozoroval cvrkot. Různobarevný dav, kufry a batohy s nohama. Holky, kluci, ženy, muži, babky, dědci. Policajti. Po zuby ozbrojená dvojka si to mašírovala sem a tam a tvářila se strašně drsně. Geniální psychologický tah. Místo, aby to vypadalo, že mají vše pod kontrolou a jejich přítomnost uklidňovala, tak jejich mašinkvéry jen všechny znervózňovaly. Fakt super. Už takhle jsem byl nervní, že bych si okousal nehty až někam k loktům, protože jsem jel za holkou. Ještě tyhle Uniformy do toho.
Všiml jsem si dlouhovlasého chlápka s plnovousem oblečeného v maskáčové bundě. Chodil mezi lidmi sem tam, náhodně je zastavoval a na něco se jich ptal.
Přišel i ke mně. "Dobrý den. Neměl byste prosím nějaké drobné?" zeptal se.
"Na co?" Na bezdomovce, co shání prachy na chlast, nevypadal. Bunda byla obnošená a odřená, ale čistá. A on koneckonců taky.
"Včera jsem ztratil batoh i peněženku. Nemám na lístek domů."
Dal jsem mu nějaké mince, co jsem měl po kapsách. Zdvořile mi poděkoval a odešel.
Udělal na mne dojem. Tohle nebyla normální reakce na ztrátu dokladů a zavazadla. Nevyšiloval, nebyl dotěrný, nesnažil se z nikoho vyrazit ani korunu navíc. Prostě jen požádal a čekal. S úsměvem mistra zenu.
Nejsem věřící, ale zmocnil se mne pocit, že jsem potkal boha. Ne Ježíše nebo nějakou jinou křesťanskou vymoženost, ale pohanského bůžka. Nevím čeho. Bouře asi ne, venku bylo hezky. Chtěl se přesunout z bodu A do bodu B, ale zrovna se mu nechtělo čarovat, tak to řešil takhle.
Šel jsem k němu. "Kolik ještě potřebujete?"
"Celkem dost."
"Kolik?"
"Asi stovku."
Dal jsem mu ji. "To si nemůžu vzít," bránil se, pořád s tím klidným, vyrovnaným úsměvem. Kohokoli jiného bych podezíral, že je zkouřený jako siouxský šaman, ale jeho z nějakého důvodu ne.
Nakonec si peníze vzal. "Děkuju. Tak já jdu koupit ten lístek. Mějte se hezky."
"Vy taky."
Nervozita byla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama