Průvodčí jasnovidec

2. března 2017 v 21:47 | Zakl1nac |  Krátké prózy
V kupé jsme seděli čtyři a společnost nám dělal černý pes. Četl jsem si a na půl ucha vnímal nezajímavý rozhovor spolupasážérů.
Přišel průvodčí. Nám lidem věnoval lhostejný pohled, ale na chlupáče se zadíval téměř s láskou.
"Co to je za rasu?" zeptal se.
"Voříšek. Směska jezevčíka a ještě něčeho," odpověděl majitel.
"Aha. Já mám psy radši než lidi," pronesl ajzboňák zasmušile a výrazem kněze, který káže o Posledním soudu. "Protože i ten nejmenší krysařík za vás klidně položí život jako pravej samuraj."
Ozvalo se souhlasné zabručení.
"Psi jsou lepší než lidi. Já mám takovej dar nebo prokletí, že mi stačí se na člověka podívat a hned vím, jestli je to zmrd nebo ne. Ještě se mi nestalo, že bych se mýlil," sdělil nám průvodčí, procvakl nám lístky a odkráčel.
Chvíli jsem zpracovával jeho upřímnost. Jeho evidentní pohrdání lidmi se mne dotklo, protože koneckonců se mezi ně počítám taky. Najednou jsem měl chuť jít za ním a zeptat se ho, jestli mne taky tipuje jako zmrda. Chtěl jsem ho požádat o ujištění, že nejsem špatný člověk. Musel jsem od něj slyšet, že nemůžu za svoje myšlenky a zhnusení. Potřeboval jsem od něj notářem ověřené místopřísežné prohlášení, že se za mne máma nemusí stydět, že všechna její snaha nevyšla vniveč a já můžu aspirovat na svatozář nebo aspoň doufat v to, že si na mne nebudou lidi ukazovat a šeptat za mými zády: "Vidíš ho? To je pěknej hajzl."
A pak... pak ta chuť přešla... a mně bylo úplně u prdele, co si ten nádražák myslí. Co si kdokoli myslí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama