Rozbor díla

17. března 2017 v 23:17 | Zakl1nac |  Rants
Mám pár starých jízdenek
portrét vypálený v oku
v hlavě mapu
teď už nepotřebnou
Mám v žilách rtuť
nádor místo mozku
pytle hněvu
a litry slz
Mám mumifikovanou lásku
v kapse kabátu
jako talisman...
proti čemu vlastně?
A všechno jen
protože
už nemám tebe

Tohle jsem si poznamenal ve vlaku. A pak mne napadlo... pořád se opakuju. Doma jsem si prošel některé starší texty - to chce mnohdy od autora docela odvahu. Usvědčující důkazy. Odevšad to na mne koukalo - bejvalka, dědova nemoc, zase bejvalka, smutek po ní, nadrženost, vztek na lidi... Pořád dokolečka.
Jsem jako zaseklá gramofonová deska. Kde se to posralo? Proč mi pořád straší v hlavě? Tohle už je otázka skoro z vědeckého hlediska. Vystoupil jsem sám ze sebe a stal se antropologem, který sám sebe pozoruje. Subjekt se nasral - proč? Subjektu stojí - proč? Subjekt je neschopný - proč?
Pozoruju se a hledám, co se kde porouchalo. OK, většina lidí se dokáže z rozchodu dostat cca za 9 měsíců. Už 2 měsíce přetahuju a pořád se cítím jako na začátku.Je to normální odchylka? Nebo jsem porouchaný? Co se pokazilo?
A pořád píšu o těch samých motivech. Že se mi tam motá dědova nemoc je celkem pochopitelný. Vztek na lidi... well, nebýval jsem takový, to taky přišlo až s rozchodem.
A proč vlastně mne lidi tak štvou? Proč mám vztek, že kolem mne nikdo není originální? Já přece taky nejsem. Asi si budu muset připustit, že jsem fakt pokrytec. A dřív nebo později si budu muset připustit, že neumím psát. Proto se neozvali z Psího vína. Prostě to neumím. Je to pořád dokola totéž. A neuteču tomu.
Ale kde se to posralo? Kde se vzaly falešný sny a proč jsem nikdy neměl podezření, že jsou falešný?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ztazosuzuziz ztazosuzuziz | E-mail | 22. května 2018 v 6:59 | Reagovat

http:/// - .ankor <a href="http:///">.ankor</a> http:///

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama