Skoropotrat

2. března 2017 v 21:41 | Zakl1nac |  Krátké prózy
Měl jsem být potrat. Taťka to tak chtěl. Pravděpodobně se bál, že je tak zatížen hříchy, že by se mu mohlo narodit něco s chapadly. Buď v klidu, otče, je to horší.
Blbě vidím, blbě myslím a pořád jsem z něčeho připosranej. Nenapadá tě náhodou, po kom jsem to poslední zdědil? Mám pár kandidátů a všichni by měli tvoji držku, kdybych aspoň zhruba tušil, jak vypadáš.
Mám nezajímavej život. Čtu nebo mrhám časem. Dělám věci do školy nebo mrhám časem. Pomáhám každýmu, kdo si řekne, nebo mrhám časem. Nebyl bys na mne pyšnej a mně je to upřímně fuk.
Píšu pseudoumělecké cosi pro pár nahnilých lidí. A víš, co je moje nejčtenější dílo? Poznámky z přednášek. Jo, přesně tak. Chodím na vejšku. Začíná mne to tam pěkně srát. Snad to nějak doklepu. A pak budu moci říct, že jsem lepší než ty. I když to už vlastně můžu teď, protože jsem nezbouchnul žádnou holku. Asi tomu dost pomáhá fakt, že jsem miloval jen jednu a s tou už ani nejsem. Nebo spíš ona není se mnou. Miloval jsem ji víc, než ty vůbec dokážeš pochopit. A stejně mne nechala, kvůli ještě větší nule než jsi ty. Vidíš tu cykličnost? Nula mne zplodila, nula mne zlomila, nula se ze mne stává.
A všechno jen díky tomu, že jsi ho včas nevytáhnul. Díky za nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama