Takhle se dělá umění

2. března 2017 v 21:42 | Zakl1nac |  Krátké prózy
Vyhlášení literární soutěže v Praze. Zní to skvěle, realita vypadala dost skromně - pár desítek lidí v celkem malé, špatně větrané místnosti. Přihlásil jsem tři texty. Za ten nejslabší jsem dostal "čestné uznání". To znamená asi něco ve stylu: "Jo, trochu psát umíš, ale na profíka to nikdy nedotáhneš. Se s tím smiř."
Cestou domů jsem diplom držel tak, aby bylo vidět, že jsem se umístil. Nějak jsem si nechtěl připustit, že to celé bylo k hovnu. Diplomem si klidně vytřete zadnici, řekněte mi, co zlepšit! Chci kritiku, chci kosntruktivní kritiku. Někoho, kdo mi to omlátí o hlavu a pak mi řekne, co je špatně.
Ne, zase jsem dostal jen to, co vždycky. Literárními servery počínaje a soutěžemi konče - je to dobrý, ale něco tomu chybí. Co? Vymáčkne už se někdo?
Přiveďte mi někoho, kdo tomu rozumí, já mu dám všechny svoje texty a on ať mi řekne, jestli mám pokračovat nebo se na to celé vysrat a ztrácet čas něčím produktivnějším.
Pár dní nato, jsem dostal chřipku. Připadalo mi to jako geniální metafora. Někdo rádoby důležitý mi potřásl ploutví a dal mi bezcenný papír, mamka na mne byla pyšná a mně bylo blbě a polykal jsem prášky.
Skořápka plná nenaplněných ambicí. Ale mohl jsem si připsat morální vítězství. Nejsem Pražák a přesto jsem se jakž takž umístil, aniž bych musel vykouřit porotu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama